Tiomila letos byla nejseverněji v historii, u Skellefteå. Na soustředění spojené s ní jsme vyrazili ještě o kousek severněji do vnitrozemského města Boden, nacházejícího se na úrovni Lulei, do málo osídlené krajiny plné tetřevů, sobů, losů či bílých zajíců. Ačkoli bylo soustředění tentokrát až v půlce května, dva týdny před naším příjezdem se v okolí ještě ve velkém lyžovalo. S naším příjezdem a neobvyklými vedry okolo 23 stupňů však všechen sníh a led v jezerech a mořích postupně odtál.

 noční šero u ubytování

V řadě ohledů to bylo dosud nejpestřejší soustředění. Čekali nás nejen klasické bažiny či skalní plotny, ale také kamenná pole či otevřený horský terén. Někdy jsme byli poblíž Bodenu, někdy jsme jeli 3 hodiny na sever za polární kruh, jindy jsme mířili 2 hodiny na jihovýchod nebo jihozápad, náš rádius tak byl velký asi jako Česko. Jistotou byla nekonečná tajga, více či méně zasněžená krajina, slunečné počasí a vodou nasáklá krajina. 

naše cesty severním Švédskem (v porovnání s ČR)

Den první - léto či zima?

 Kdo vzal pohorky, ale nevzal si sandále zalitoval, stejně tak ti, kteří neměli kraťasy. Hned po příletu do Lulei na nás čekalo modré nebe, teploty nad dvacítkou, což bylo paradoxní v kontrastu s pocukrovanou krajinou a zamrzlými jezery. Na letišti jsme vyzvedli tři půjčená auta a vyrazili do vnitrozemí do kempu v Bodenu. Drobnou kaňkou bylo jedno ztracené zavazadlo (zpožděné o cca 3 dny), zapomenutý řidičák a cedulka na dveřích kempu - zkrácená otevírací doba recepce. Vše se ale vyřešilo a mohli jsme se ubytovat ve třech menších útulných chatkách.

 Zamrzlá jezera a moře, slunečné počasí

Den druhý - závora

Na řadu pěkných odlehlých map nevedou vyasfaltované silnice, ale jen prašné cesty. Neprojíždí je ani Google Street View a tak je těžké zjistit, zda je cesta normálně průjezdná a nebo tam je překvapení v podobě závory. A právě hned cestou na první trénink jsme na jednu takovou závoru narazili. 8 km před plánovaným parkováním. A tak nezbylo než improvizovat a dojít na mapu azimutem 2,5 km od nejbližší silnice přes dlouhý rovinatý les, polozamrzlé bažiny a skály.

Čekání na start, stavba sněhuláka

Prvním seznamovacím tréninkem byla krátká trať na pěkném kopci nedaleko Bodenu. Terén nabídnul kupky, kameny, skalky, bažinky i kamenná pole a uměl potrestat každou chybu, neboť všude byl velmi podobný les. 

 Seznamovací krátká trať 

Po obědě na ubytování nás čekal druhý trénink nedaleko Bodenu - Sudá-lichá. V lese, který nabídnul jak líbivé otevřené bažiny, tak špatně prostupný les plný klacků po prořezávkách.

I takové můžou být dojmy z tréninku :)

Den třetí - kamenná moře

 Jestli je nějaký terén unikátní a specifický pro oblast Lulei, tak to jsou právě rozsáhlá kamenná pole. Jsou pěkná na pohled, celkem jednoduchá na navigaci, ale jejich překonávání vyžaduje mršné rychlé nohy, balanc a hlavně vyběhanost na této specifické podložce. Tak aby člověk neohrabaně neklopýtal a ještě se přitom zvládal dívat do mapy. A právě pro získání zkušeností s běháním přes kameny je ideální mapa Balinge v blízkosti Lulei, kde jsme strávili sobotní den.

Kamenná moře u Lulei

Dopolední trénink začal linií pro rozmapování a rozběhání. Po rozcvičení následoval krátký farstovaný hromaďák a vše završili 3 rychlé starty (3 velmi krátké okruhy v maximální rychlosti). Odpolední trénink byly přeběhy skrze kamenná moře.

Den čtvrtý - polární kruh a dál na sever

Po ranním běhu, rozcvičení a dýchacím cvičení od Wima Hofa nás čekal výletový den. Mířili jsme překročit polární kruh a navštívit divoké kaňony v národním parku Muddus. Kruh jsme překročili, nakoupili zásoby v městečku Jokkmokk za ním, ale po 2 hodinách a 20 minutách jsme na prašné cestě několik kilometrů od NP Muddus narazili na zavřenou závoru kvůli zhoršenému stavu cesty. Nezbývalo než vymyslet jiný stejně tak hezký výlet. A tak jsme zamířili ještě další hodinu na sever do oblasti těžby železné rudy k druhému nejsevernějšímu významnému švédskému městu Gällivare do lyžařského centra Dundret. 

Severní polární kruh

Zde jsme se rozhodli dojít na holý zasněžený kopec s výhledem na švédské Laponsko, od vnitrozemských zasněžených hor, přes železné doly a jejich odkaliště až po poledovcovou krajinu táhnoucí se k Botnickému zálivu a do Finska. Užili jsme si dost sněhových radovánek (koulování, sjíždění kopce na igelitce) na místní sjezdovce, sesbírali na památku místní pěkné šutry, potrápili se v hlubším propadajícím sněhu nebo se podívali na zázemí na vrcholu kopce či bývalý skokanský můstek.

Při tříapůlhodinové cestě zpátky jsme si pak naplno užili švédských divokých prašných cest plných pomalých tetřívků, koroptví nebo sobů.

Den pátý - Balíkář, docvakávač, uprchlík

 Pátý den přinesl dva tréninky poblíž Lulei. Po snídani jsme vyrazili na bažinatou mapu, kde jsme se věnovali hromaďákům s rolemi. Jednalo se o krátké (cca 1 km dlouhé) farstované úseky, kde každý dostal kartičku s rolí pro vyzkoušení si různých situací a přístupů v hromadném závodě. Role byli: balíkář, uprchlík, hlídač čela, finišář, docvakávač, samotář  či riskář. Kromě určených rolí hned při prvním úseku došlo i na další role a to ztracený, hledač. Hledači splnili svoji roli a ztracené opět našli. Terén nabídnul krásné bažinky, skalní plotny porostlé mechem, kde se kromě orienťáků proháněli i například tetřevi či zajíci běláci.

 Hromaďáky s rolemi

Následovala polední grilovačka u velké řeky na veřejném grilovacím placu. Místní údržbáři doplnili zásoby polínek a my pod vedením MasterChefa Pekyho upekli teplý oběd za zvuku trénující stíhaček křižujících oblohu. Poobědovou pauzu vyplnilo blbnutí na vysokých písečných březích.

Odpoledne jsme frčeli dál a blíže k moři na mapu Mattsund, kde se přebíhala mapa ve dvojicích z jednoho okraje na druhý a tréninkem byl Věšák-Sběrač.

Den šestý - švédské závrty

V úterý jsme vyrazili do okolí městečka Älvsbyn. Den jsme zahájili okruhy na hoře Rackberget plné balvanů, srázků a kupek. Na druhý trénink jsme se přesunuli ještě o půl hodiny dále do divoké přírodní rezervace Ravabacken, kde na nás čekala Longomiddlovka ve velmi zajímavém a rozmanitém terénu, od klasického skandinávského s jezery a bažinami, přes velké balvany, místa podobná zarostlé výsypce až po zcela čistý les s řadou negativních tvarů podobným závrtům. 

 vyhlídka na Alvsbyn

 okruhy Rackberget

 Longomiddlovka Ravabacken

Po trénincích jsme ještě vyrazili na jednu přírodní zajímavost - ohromnou burácející peřej Storforsen na řece Piteälven (jeden z nejmohutnějších vodopádů Evropy).

 vodopád Storforsen

Den sedmý - deštivá Lulea, pevnosti z první světové války

Prvním a posledním dnem, kdy jsme měli deštivé počasí, byl středeční volnější den u Lulei. Drobnou dopolední fázi tvořil sprint ve staré Lulei, v UNESCO lokalitě. Rozběhání po linii, rozcvičení, abc, krátký sprintík, pár rovinek naplno, tři rychlé mapové úseky a výklus. Pak sjet do centra Lulei, prohlídnout si hlavní nákupní ulici, kostel či muzeum a koupit bílé víno pod krevety na večeři. Odpoledne jsme ještě krátce pěšky navštívili jednu z pěti větších vojenských pevností v okolí Bodenu postavených během první světové války. 

Den osmý - rozvodněný potok

Někde předchozí den pršelo, někde sněžilo, a to přesně platilo pro horský terén u Arvidsjaur, který jsme měli 2 hodiny od našeho ubytování a kam jsme vyrazili poznat švédské horské terény. 

Dopoledním tréninkem byl downhill v otevřeném travnatém a kamenitém terénu, resp. v tu dobu ve větrném zasněženém terénu. Startovalo se na nejvyšším bodě a pak se běželo postupy šikmo svahem nebo traverzem k parkovišti dolů. Mezi poznatky patřilo, že ne každá osamělá borovice je zakreslená v mapě či že zasněžené louže s vodou nejsou vidět, jen cítit, když se do nich člověk proboří.

Pro oběd jsme si vybrali krásné místo přímo v Arvidsjaur na terase u jezera. Na vyhřáté terase se krásně leželo, na blízkém molu zas dobře kopalo s kousky ledu z jezera.

Odpoledne nás čekaly delší postupy o trochu níže než při předchozím tréninku ve smrkových horských lesích. Prostor protínal větší rozvodněný potok,na který jsme se byli podívat už před startem. Někde byl více rozlitý až třeba do blízké malé chatky, někde byl v korytu, ale o to se silnějším proudem. Ještě padlo pár vět o dvou lávkách (příp. železnici) k překonání rozvodněného potoka a vyrazilo se do krásného horského lesa. 

Až překvapivě se našlo spoustu odvážlivců, kteří neběželi přes lávku, ale překonali či zkusili překonat rozvodněný potok. A bylo z toho téma dne a jedno z témat celého soustřeďka. Někdo překonal potok v mírnějším proudu, někdo celkem hravě ručkoval po kládách ve velkém proudu, někdo se vymáchal v potoce a běžel se na zbytek trasy převléct k autu, někdo běžel zbytek trati bez trika, někoho proud trochu potrápil a poponesl o pár metrů…

Zážitky to byly velké, pro někoho úsměvné, zábavné, pro někoho s příměsí strachu a poučením. A pro jiné to byla zpětná vazba, že příště rovnou (minimálně někomu, ne-li všem) v mapě doplnit ad hoc pár čar červeným fixem, aby lenost nezvítězila nad prodloužením postupu k lávce.

Den devátý - rychlé lesy

První fází byly půlčíkové štafetky v rychlém vrstevnicově zajímavém lese v lesích za Alvsbynem. Jaro a zvýšená hladina jezera i přilehlých přítoků byla znát i na této mapě, hlavně při překonávání potoku na warm-up linii. Následovala krátká rozcvička spojená s lehkým seznamovákem účastníků, aby po devíti dnech znali navzájem svá jména. Rozdělení do vyrovnaných dvojic a odstartování velmi rychlých kontaktních lehce farstovaných štafetek. Ideální chytnout správné tempo před závodním víkendem.

Na druhý trénink jsme jeli ještě hlouběji do místních hvozdů na pěknou mapu s jezerem a pár skalnatými vyvýšeninami. Byly připravené tři okruhy (paměťák, překreslovačka a plná mapa se zakreslováním attackpointů), vše v pohodovém tempu, čistě mapové tréninky pro zlepšení techniky, konkrétně tvorby plánu, výběru správných záchytných bodů.

Den desátý - Tiomila

Na Tiomilu jsme vyrazili do hokejové arény v Skellefteå. Zázemí bylo perfektní, uvnitř v hokejové hale, kde byli jak jednotlivé předávky, start, cíl, tak i možnost sledování průběhu závodu na kostce či na obrazovkách na chodbách.  Parkovalo se poblíž, měli jsme zarezervováno 20 sedaček v aréně, spalo se buď na chodbě, v autě či venku. 

Koridory na start nebo do cíle byly trochu delší, ale hned za městem se rozprostíral krásný skandinávský les, z části plný cest z části plný skalek, balvanů a kupek a s náročnými dohledávkami. Jako vždy byla Tiomila taková hezká tečka za krásným severským soustředěním.

Dopoledne jsme postavili 2 dorostenecké štafety (Ungdomskavlen). Tratě na dorostenecké Tiomile jsou většinou jednoduché, postavené i pro menší děti, takže nikdo z našich běžců nezaznamenal větší problémy a trať doslova všichni prolétli. Nejviditelnější to bylo u Kuby, který rozbíhal první štafetu a od startu do cíle nasadil roli uprchlíka samotáře.

Odpoledne běžela štafeta žen (Damkavlen), kde jsme měli štafetové zastoupení skrze Heduš, Áju, Terku, Danču a Kačku. S náročnou tratí si holky poradili skvěle. A ač tři z nich už běželi dopoledne dorosteneckou štafetu, tak odpoledne za sebou nechali řadu zkušených skandinávských žen. 

pěkná realizace těžších dohledávek v podání Marka

Posledním závodem byla desetičlenná mužská Tiomila. Rozbíhal Šimon, tentokrát zcela bez čelovky, protože na prvním úseku ještě nebyly po tmě ani stopy. Pak se pomalu začalo šeřit a na trať postupně vyrazili další běžci - Mára, Kuba, na dlouhou noc Filda. Pak už se opět začalo rozednívat a naši štafetu pokračovali Ondra, David, Ondra, Jirka, Peky. Vše uzavíral Tonda. Občas nějaké chyby v dohledávkách, ale jinak si vedli všichni skvěle. O výborných výkonech svědčí i to, že skvělé umístění okolo 80 místa bylo podobné jako loni a to letos chyběla řada maturujících. Prostě je jedno, kdo jede, všichni běhají dobře :) 

Jinak kompletní výsledky jsou k nalezení na stránce závodu, ale jsou to stejně jen čísla..(i když pro správného výsledkového feťáka možná alfa omega). Každopádně to podstatné bylo, že Tiomila tvořila jako každý rok krásné zpestření a byla hezkou třešničkou na dortu po povedeném severském soustředění a každý si odnáší spoustu zážitků a nových dovedností ze skandinávského terénu.

Den jedenáctý - zkažené jídlo, grilovačka

Teplé počasí má skvělé stránky jako třeba to, že je možnost spát venku, chodit jen v tričku, koupat se v jezerech,.. Ale taky se třeba může i čerstvě nakoupené a uvařené jídlo velmi rychle v autě zkazit a to je pak trochu otravné... 

 V neděli ráno po doběhu preventivně vyhazujeme všechno potenciální špatné jídlo a vracíme se zpátky na ubytování. Čeká nás odpočinek, balení, úklid, výlet na pevnost i rybí grilovačka, kde na některé čekali i půlkilové porce lososa, o kterých se jim ještě snad musí zdát.

Den dvanáctý 

Brzký pohodový odlet z Lulei přes Stockholm zpátky do Prahy. 

Pár dalších zápisků

Vaření

Švédské koule, losos, krevety na víně, tortily, těstovinové saláty,...Vlastně každý rok podobná jídla, ale pokaždé je vrchním kuchařem někdo jiný a vloží do toho kus sebe (obrazně řečeno - pozn. redakce). Tentokrát byl pánem kuchyně Peky, který s nadšením a za pomoci ostatních kouzlil skvělá jídla. 

Protahovačky

Letos pod vedením fyzioterapeutky Barči, kterou přivedla na soustředění Monča. Téměř každý večer. Většinou po krátké rozehřívací hře (superpíchači, obratnostních štafetkách, slepé bábě, mrazíkovi,..). Na dřevěné terase. Zpestřené o protahování ve dvojicích. 

Cena soustředění 

Letos letecky na severu, navíc po větší inflaci, takže o cca třetinu dražší než by bylo na jihu Švédska. I tak se podzimním nákupem letenek, ubytování a pronájmem aut leccos ušetřilo.

• Letenky (zpáteční skupinová se 2 velkými a příručním zavazadlem u norwegian) - 7,5 tis./os.
• Ubytování (menší chatky, postele s povlečením) - 6 tis./os. (545,- os./noc)
• Půjčení aut - 3,5 tis./os. (318,- os./den)
• Jídlo - 2,5 tis./os. (227,- os./den)
• Tiomila - 1,1 tis./os. (1 mužská, 1 ženská, 2 dorostenecké štafety + 20 rezervovaných míst v aréně)
• Nafta - 1 tis./os. (najeto 2 000 km, dohromady ze tří aut přibližně 1 tuna CO2 emisí - pohltí 1 strom za 100 let)
• Tisk map - 180,-/os.
• Poplatky za mapy - 0 Kč (nic Švédové nechtěli)

Mapy

Vybráno asi 12 nejzajímavějších různorodých map v širokém okolí Bodenu a na těch jsme zrealizovali naše tréninky. Nejlépe se dostupné mapy ve Švédsku vytipují skrze omaps.net, 3DRerun (location view), případně švédský eventor a odkazy na livelox postupy. Často se tam najdou i kontakty na správce map. Ale zrovna Švédové mailem moc nekomunikují (resp. letos a loni si dávali hodně načas). 

Stručný souhrn jedné z letošních komunikací:

• Můžeme použít mapy a získat ocad/pdf? (4 měsíce předem)
  • Víte, že tam ještě může být sníh? My pořádáme závody až o týden déle. (2 měsíce předem)
• Jsme si toho vědomi, můžeme trénovat na té mapě a pošlete nám ocad/pdf? (2 měsíce předem)
  • Můžete. O riziku, že tam bude sníh jsem vám psal? (2 týdny předem)
• To víme. Pošlete nám tu mapu? :)  (2 týdny předem)
  • Posíláme mapu v pdf. (den poté, co jsme tam měli trénink na mapě, kterou jsme si stáhli)

Obdobné byly všechny komunikace, kromě oddílu z Arvidsjaur, který pdf poslal téměř ihned.

Další odkazy

• Album se spoustou fotek a videí (včetně map) 
• Pokyny
• Google mapa s místy

Mapy s postupy - 3DRerun

• seznamovací middle
• sudá-lichá 
• krátký hromaďák
• přeběhy kamenných polí
• longomiddlovka
• downhill
• dlouhé postupy